Před 327 lety byl v Plzni popraven Jan Sladký Kozina

V pondělí dne 28. listopadu 2022 uběhlo již 327 let od popravy Jana Sladkého Koziny v areálu plzeňského pivovaru Prazdroj. K výročí 327 let si tuto událost a Kozinův průchod životem ve zkratce připomeneme. Spíše než život ho proslavila jeho smrt, tedy spíše věta, kterou pronesl těsně před popravou.

Život a manželství

Jan Kozina se narodil 10. září roku 1652 v jedné vesnici nedaleko Domažlic, totiž v Újezdě. Narodil se do rodiny Jana Sladkého a Anny Havlové, kteří společně vlastnili statek U Rosochů. Jméno Kozina dostal podle statku Kozinec, kde bydlel. Dle doložených informací měl také staráího bratra jménem Vavřinec.

Oženil se 9. května 1678 s Dorotou Pelnářovou. Stalo se tak v Klenčí pod Čerchovem. Později se jim narodilo šest synů: Jiří, Ondřej, Matěj, Adam, Ondřej a Matěj. V době života Jana Koziny však čtyři z nich zemřeli. Po Kozinově smrti zůstali naživu jen bratři Jiří a Adam, kteří ač nezletilí, pomáhali s hospodařením statku své matce. Poté zemřel i Jiří, tudíž celá starost padla na Adama s matkou. Dorota zemřela 8. srpna 1715 a tak kontrolu nad statkem převzal Adam.

Poštovní známka s Janem Kozinou

Chodské povstání

Chodové byli svobodní sedláci, kteří přibližně od začátku 14. století strážili hranice českého království, za což dostávali od panovníků různá privilegia. Po nástupu Habsburků v 17. století začalo německé obyvatelstvo osidlovat pohraničí a tak jejich služeb již nebylo potřeba. Místo zbraní vládla spíše diplomacie ve formě smluv a listin.

V roce 1621 Ferdinand II. zastavil jedenáct obcí v pohraničí říšskému dvorskému radovi Wolfovi Vilémovi Lamingerovi z Albenreuthu. Tyto obce později byly věnovány do dědičného držení, což rozpoutalo boje o chodská privilegia a svobody. Chodové museli například začít pracovat stejně jako ostatní poddaní i přes jejich zásluhy. Císař jakékoliv uznání privilegií zamítl.

Pamětní deska

Lomikare, Lomikare…

Následující události tohoto konfliktu byly zaznamenány v Jiráskově románu Psohlavci a dále v jeho Starých pověstech českých, kde je zaznamenána Kozinova poprava. Chodové odmítli Lamingerovi (Lomikarovi) složit slib věrnosti a panstvo se nahněvalo, což vedlo k uvěznění Chodů a také k popravě nejvýřečnějšího z nich – Jana Koziny.

Jan Kozina se ocitl na popravišti v areálu plzeňského pivovaru Prazdroj dne 28. listopadu 1695. Kozina byl odsouzen k trestu smrti oběšením, přičemž těsně před vykonáním tohoto trestu zvolal:

„Lomikare, Lomikare, do roka a do dne my dva sejdeme se před súdní stolicí boží. Hyn sa hukáže, kdo z nás.“

Jan Sladký Kozina

Poté byl oběšen. A co Lomikar? Ten zemřel skutečně o rok později, konkrétně s rozdílem jedenáct měsíců a čtyři dny. Ovšem kolují spekulace, že Kozina podobnou větu podle všeho vůbec nevyřkl, ovšem Chodové mu stejně smrt statečného újezdského sedláka nikdy neodpustili. A tak skončil život jednoho vůdce chodského povstání i jeho protivníka.

Napsat komentář