Čekat s květinou

Příběhy lidí jsou nekonečné a osudy jednotlivců se často prolínají tak, jako barvy na obrazech slavných malířů. A ať jsou ty příběhy jakékoliv, všechny je spojuje skutečnost, že nějaké prožíváme všichni. Každý z nás je vystaven vlastnímu osudu a pouze těžko říci, zda to lze ovlivnit, či nikoliv. A ruku v ruce s tím jde další skutečnost. Nikdo nedokážeme předvídat. Já jsem kupříkladu před dvěma lety vůbec netušil, co všechno za tyto dva roky prožiji a co všechno budu muset překonat, nebo co mi udělá radost. Dokonce jsem vůbec netušil, že někdy vezmu tužku a papír do ruky a pustím se do tvorby vlastního díla. Dřímal ve mně možná umělec. A já se rozhodl ho probudit.

Tento text ale není o mně a tak tuto část dále nerozvádějme. Byl jsem inspirován ze sedadla autobusu. Projížděli jsme městem a zahlédl jsem na lavičce sedícího mladého muže s růží v ruce. Nebyl mi nijak povědomý, neznal jsem ho. Nicméně mi hlavou opět prolétly myšlenky, co všechno se mohlo stát, z jakého důvodu tam sedí, nebo proč se zde vůbec nachází. Mohla to být vskutku radostná chvíle, pakliže chtěl příjemně překvapit svou milou, udělat ji radost, aby se mohla opět cítit výjimečně. Tedy to by byla ta lepší varianta. Dále je tu možnost, že přišlo spíše na lámání chleba a kluk tak zahájil fázi omlouvání po jakkoliv náročné hádce. Nebo to byl zkrátka milovník květin? Těžko říci.

Snažím se nemít u lidí předsudky, ani nezlehčovat jakékoliv jejich životní situace. Poukazuji na individuálnost lidských příběhů. A i přesto, jak je každý příběh individuální, měli bychom mít pochopení, ať už je jakýkoliv. Doufám, že mladý muž nemusí žehlit nějaký nešvar a pouze šel obdarovat svou vyvolenou.