Jaký svět nechci?

Předmluva: Obrázek jsem si vypůjčil z internetu. Fejeton nemá nikoho urážet nebo zesměšňovat.

Ono to zřejmě nebude pro všechny tak markantní, respektive ne každý živoucí tvor na tomto světě, či konkrétněji bytost lidská, si povšimne, že žijeme v jakémsi cyklu, jenž naší duši požírá, vnitřně trhá na tisíceré kousíčky a spaluje sny. Zkrátka žijeme ve stereotypu.

Nejspíše každý druhý člověk v tom stereotypu žije, nebo lépe a správně řečeno, jeden z tisíce v něm nežije. A to je dosti smutné. Tedy někdy nám ty stereotypy přináší spoustu dobrých věcí, umíme si správně uspořádat čas, splnit co se po nás žádá… Stop, to není nadání. Pochvala by byla možná, nežili bychom ve stereotypu a náš život se z hodiny na hodinu měnil. Pochvalu by tedy člověk zasloužil, pakliže si uspořádal čas a splnil vše zadané, měl-li časový tlak a chaos. Ale skutečně by někdo chtěl takový život žít?

Já jsem pevných zásad. Mám rád jistou monotónnost, rád mám věci naplánované. Jsem trochu puntičkář, perfekcionista, zcela otevřeně. A problémy u mě nastanou, ačkoliv netrpím bipolární poruchou, když chytnu svojí „mánii“. To jsem pak schopen si udělat v čase a systému hotový galimatyáš a skutek utek. Ale zřejmě ano, mám rád, jsou-li věci hezky pohromadě, je mezi nimi kontinuita a vše běží jako robot na klíček. Mohl bych psát hodiny.

A to všechno tvoří jakýsi paradox. Dnešní doba pod nátlakem bez pochyby je. Přesto si v ní ten systém uděláme, najdeme, využijeme a sdílíme dál. A co se týče naší doby, názory jsou smíšené. Na všech frontách. Proto bych se nerad někoho dotknul následujícím odstavcem:

Jaký svět nechceme? Nechceme svět plný shonu, časového nátlaku, ale ani monotónnosti a stereotypu. Nechceme svět plný nenávisti a zloby, nebudeme vyvolávat konflikty, vše vyřešíme diplomatickou cestou. Nechceme svět plný rasové, etnické a pohlavní segregace, odsuzování a rasismus. Nechceme ani utlačování, šikanu. Nechceme se cítit nebezpečně ve vlastním státě.

Absence toho všeho by představovala ideální svět, ovšem jak jistě každý ví: Vše co je ideální, neexistuje. Může se tomu ideálu pouze blížit. Buďme vděční, že ačkoliv to není nejblíže, ani se to od něj neoddaluje.